Často se setkáváme s otázkou, proč ČČK podporuje pouze bezplatné (přesněji bezpříspěvkové , v našich podmínkách se užívá i termín čestné) dárcovství krve a jejích složek.

Pomineme-li již samu nelogičnost spojení „platba“ a „dar“, je třeba předně uvést, že podpora bezplatného dárcovství je celosvětovým trendem, který se prosazuje od šedesátých let 20. století, kdy se Mezinárodní federace ČK&ČP obrátila s výzvou na všechny národní společnosti, aby podpořily rozvoj dárcovství oproštěného od finančních motivů. Ze soudobých pramenů můžeme jmenovat rezoluci XXIV. Mezinárodní konference Červeného kříže (Manila, 1981), v níž mezinárodní společenství vyslovilo jednoznačně podporu pouze bezplatnému dárcovství, v neposlední řadě též Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2002/98/ES z 27.1.2003, která všem členským státům EU (tedy i ČR) ukládá přijímat opatření k podpoře bezplatného dárcovství krve a morálnímu oceňování bezplatných dárců a zajištění toho, aby potřebná krev byla získávána bezplatně.

Důvody, proč výhradně bezplatné dárcovství je hodno podpory a tito dárci též morálního oceňení, je především a hlavně zájem bezpečnosti transfúzního přípravku, tedy zájem bezpečnosti příjemce – nemocného člověka, kterému má krev či jiný transfúzní přípravek navrátit zdraví či zachránit život.

Statistický, mnohokrát prokázáný, fakt hovoří jasně – finanční motiv, tedy vidina přímé platby za konkrétní odběr, přivádí do řad dárců jedince, který je z tohoto důvodu ochoten zatajit důležité údaje o sobě, svém chování a zdravotním stavu. Nepřekvapí např., že vlna nákaz infekcí HIV v osmdesátých letech byla způsobena hlavně dárci placenými.

Lze namítnout, že krev dárce je přece testována. Ano, ale jednak není a ani nemůže být testována na všechny krví přenosné infekce či jiné látky ohrožující příjemce (v ČR se testuje krev dárce na HIV-1,2, infekční záněty jater typu B a C a syfilis), ale především na počátku – tedy po vstupu infejce do dárcova těla – jsou uvedené testy negativní a přitom dárcova krev je již schopna příjemci uškodit… U infekce HIV se toto tzv. imunitní okno, kdy jsou výsledky testů zdánlivě v pořádku, pohybuje mezi 2-3 týdny, u hepatitidy typu C mezi 2-3 měsíci…

Ukazuje se, že údaje, které dárce o sobě sdělí, eliminují nákazu více, než jakékoli testy.

Důvodem snahy o bezplatné dárcovství krve a jejích složek, která je ČR vysoce úspěšná, tedy není snaha „ušetřit“ peníze za příspěvek dárci – vždyť oněch 200 Kč u tzv. odběru „plné krve“ činí cca desetinu nákladů nutných na zpracování dárcovy krve, ale snaha zajistit maximální bezpečnost příjemce, tedy toho, komu má krev pomoci, nikoli jej na životě ohrozit.

Z téhož důvodu by i pokles ochoty zdravých dárců darovat krev bezplatně způsobil ohrožení bezpečnosti krevních přípravků, neboť by vyvolal poptávku po placeném dárcovství a otevřel tak dveře i těm, pro které je i nevelký finanční prospěch rozhodujícím motivem…

Český červený kříž i český stát si váží těch, kteří jsou ochotni nezištně pomáhat druhým a snaží se morálně tyto dárce ocenit. Věříme, že široká veřejnost chápe motivy, pro něž nelze podporovat jiné než bezplatné dárcovství. Je to přímo v zájmu zdraví naší společnosti.

Závěrem doplňme, že poskytnutí placeného volna na činnosti dárce krve je v souladu s mezinárodní definicí bezplatného dárcovství, stejně jako bezplatné občerstvení či pozornosti a drobné dárky (např. při oceňování dárců), náhrada přímých cestovních nákladů, stejně jako potravní doplňky poskytované zdravotními pojišťovnami a pod. O bezpříspěvkovém dárcovství hovoříme, je-li vyloučena jakákoli přímá platba v hotovosti spojená s odběrem – tedy i např. příspěvek na stravování, cestovní paušál aj

Z medicínského hlediska je vhodné začít odběrem tzv. plné krve (tj. odběr cca 450 ml krve tak, jak je dárci odebrána ze žíly). Speciální odběry jednotlivých složek krve (tj. samotné červené krvinky, krevní plazma, krevní destičky), při nichž jsou ostatní složky dárci v průběhu odběru vraceny, může dáce – v případě své ochoty a potřeby transfuzního zařízení – podstoupit, snášel-li dobře právě odběry plné krve. Je k nim třeba též dalšího vyšetření (EKG). Možnost darovat krev má dárce prakticky v každém okresním městě:

ZTS

Na transfúzní oddělení přichází dárce přímo, není třeba, aby absolvoval prohlídku u svého praktického lékaře či jinde. Vše potřebné je dárci provedeno přímo v zařízení transfúzní služby.

Standardní postup při odběru krve

• Příchod na transfuzní stanici
  -Dárce, který příjde na transfuzní oddělení, obdrží k prostudování Poučení pro dárce krve a k vyplnění Dotazník dárce krve.

Před každým odběrem vyplňuje dárce dotazník, ve kterém se zjišťují prodělané choroby, užívané léky, možný kontakt s infekcí. Dále dárce potvrzuje, že nepatří mezi osoby s rizikovým chováním vzhledem k nákaze a přenosu infekčních onemocnění, zejména AIDS (tj. provozování prostituce, narkomanie, rizikových sexuálních praktik apod., ale také např. tetováž nebo piercing mimo zdravotnické zařízení) .

Pokud na některé otázky dárce nechce odpovědět, má možnost tzv. diskrétního sebevyloučení, tedy možnost bez uvedení důvodu z transfúzní stanice odejít (tuto možnost má kdykoli během pobytu na transfúzní stanici). Na základě průkazu totožnosti, průkazu zdravotní pojišťovny a tohoto dotazníku mu je zavedena karta a je zadán do počítačového systému.

• Udělení informovaného souhlasu

Dále musí dárce podepsat tzv. informovaný souhlas, tzn. že souhlasí s provedením odběru, předepsaným vyšetřením, že byl o celé proceduře řádně poučen a že souhlasí s tím, aby byly v souladu se zákony zpracovány jeho osobní údaje a údaje o jeho zdravotním stavu (při zachování povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků). Dále dárce potvrzuje, že údaje uvedené do dotazníku jsou pravdivé a úplné. Bez podepsání tohoto informovaného souhlasu nemůže nikdo krev darovat.

• Základní vyšetření

V dalším kroku se dárce podrobí základnímu laboratornímu vyšetření – je mu proveden odběr ze žíly nebo z prstu na krevní obraz (kontroluje se zejména hodnota červeného krevního barviva – hemoglobinu, případně též tzv. krevní obraz) a dárci je změřena tělesná teplota.

• Vyšetření lékařem

S výsledky laboratorních testů jsou pak dárci zváni na vyšetření lékařem, který změří dárci krevní tlak, provede zběžné fyzikální vyšetření a vyhodnotí vyplněný dotazník (anamnézu). Je-li dárce způsobilý, poznamená to lékař do karty a dárci může být krev odebrána. V opačném případě je též proveden záznam a lékař dárci doporučí další postup a informuje jej, jsou-li důvody vyřazení trvalé nebo dočasné a za jakých podmínek bude moci eventuálně krev v budoucnu darovat.

• Občerstvení

V mezidobí čekání na laboratorní výsledky a odběry je zpravidla dárcům podáváno malé občerstvení, zejména čaj a pečivo. Obecně platí zásada, že na odběry by dárci neměli chodit nalačno. Ráno je vhodná lehká snídaně a dostatečné množství tekutin. Jediné omezení, na které jsou dárci upozorňováni je, aby večer a ráno (14 hod.) před odběrem nejedli nic tučného a nepili alkohol. Před odběrem by dárce neměl kouřit.

• Vlastní odběr

Vlastní odběr pak provádí odběrové zdravotní sestry ve zvláštní místnosti. Odběry se provádí v pololeže nebo leže na odběrovém křesle, a to zásadně do plastových vaků, které jsou na jedno použití. Jeden odběr by neměl trvat déle než 10 minut. Po provedeném sestra dárci ošetří místo vpichu a dárce se odebere na občerstvení, případně obdrží občerstvovací balíček.

• Odpočinek

Po odběru by si dárce měl odpočinout. Ve většině transfúzních stanic je možné po odběru strávit chvíli v klidu a občerstvit se.

• Plánované dárcovství krve

Po prvním odběru je dárce evidován v přílušné transfúzní stanici. Ta také zpravidla dárce následně zve k dalším odběrům – hovoříme o dárcovství plánovaném. Proč? Krev, jakož i ostatní její složky, mají jen určitou trvanlivost (u tzv. plné krve jde o 35 dní, u koncentrátu krevních destiček jen max. 5 dní). Pokud by během této doby nebyla použita, musí se zlikvidovat. Aby byly transfúzní přípravky efektivně využity, je třeba odběry plánovat – potřeba dárců se tedy v průběhu roku mění a záleží samozřejmě i na krevní skupině dárce (příp. dalších charakteristikách jeho krve). Navíc není ideální plně využívat maximálních počtů odběrů, které u jednoho dárce v roce předpisy stanoví. Není proto účelné, aby dárci chodili k dalšímu odběru sami, dle vlastního uvážení, aniž by si na transfúzním oddělení ověřili, že právě jejich skupina je momentálně žádána či pokud by nebyli pozváni. Je tedy přirozené, že některý dárce je zván i několikrát v roce, jiný třeba jen jednou za dva roky a podobně.

• Pracovní volno

Podle příslušných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb, zákoníku práce, je dárcovství krve překážkou v práci z důvodu obecného zájmu. Dárci tedy náleží pracovní volno s náhradou mzdy (ve výši 100% průměrné mzdy), které se poskytne na dobu cesty k odběru, odběr samotný a zotavení po odběru v rámci 24h od nástupu cesty k odběru. Pokud odběr není proveden, náleží toto volno jen na cestu k odběru, strávenou dobu na transfúzní stanici a návrat na pracoviště.