Český červený kříž pořádá (mimo jiné) pro zájemce kurzy Zdravotník zotavovacích akcí. No a kde jinde zúročit nabyté znalosti, dovednosti a získat praxi, než právě na nějaké zotavovací akci? Léto a letní tábory jsou pro to jako dělané!
Jelikož se jednoho takového letního tábora pravidelně účastním, rád bych se svěřil se svými zkušenostmi…
Vedení tábora vám v rámci příprav předhodí táborovou lékárničku (bednu s fáči, náplastmi, mastičkami, léky všeho druhu a užití – samozřejmě pouze volně dostupnými)
a vaším prvním úkolem je vyřadit věci prošlé, doplnit spotřebované, vymyslet, čím nahradíte léty osvědčenou a již nevyráběnou mast na opruzeniny apod. Jak vás průběžně vedení informuje o zvyšujícím se počtu přihlášených účastníků, začínáte uvažovat, zda lékárnu nenafouknout nebo nepřibalit ještě jednu bednu (léta praxe vám sice napovídají, že budete stejně potřebovat maximálně Jodisol a štětičky na klíšťata, „živočišné uhlí“ na… zajištění provozuschopných WC, pár obrázkových náplastí na mrňata a zavírací nůž na pohrůžku amputací těm větším, ale nedá vám to, takže přibalíte ještě svou brašnu první pomoci a do kapes nastrkáte obinadla z vyřazených autolékárniček – co kdyby..)
Zatímco se potýkáte s cenami šumivých vitamínových tablet a voděodolných náplastí, seznamujete se s „anamnézou“ účastníků. V té době začínáte uvažovat, jak se vyvázat z neuváženého slibu: „Jasně, že ti tam budu dělat lapiducha, vždyť na to mám kurz…“, neboť s postupujícím zkvalitňováním lékařské vědy rapidně ubývá zdravých jedinců. Přeloženo do lidštiny: z padesáti přihlášených snad tři – čtyři nemají nějakou chorobu. K tomu další skupina, která má v poznámkách: „Nejí 1) 2) 3)…“ Pravda, po dvou dnech zpravidla děti zapomenou, co nejedí, a jdou si dvakrát přidat…
Konečně nastane kýžený den, začátek tábora. Několik dlouhých minut se nic neděje, načež se najednou nahrne tlupa dětí, rodičů, babiček… a nastává první nápor na zdravotníka. Ne, nepotřebuje obvazy, dlahy, znalosti KPR… Stává se úředníkem: Zaevidovat dítě, převzít potvrzení o bezinfekčnosti, léky, které bude dítě užívat (zapsat si časy, dávku, zda si dítě aplikuje a hlídá samo, nebo to budete vy, kdo každé ráno, poledne a večer jak hospodyně, svolávající slepice, bude poletovat po táboře a pořvávat: „Pepa X., Verunka Y., Honzík Q. – PRÁÁÁÁÁŠKÝÝÝÝÝ!!!“), převzít kartičku ZP a poznamenat, zda je originál, kopie, má jí dítě
u sebe…
Chvíle „klidu“, kdy se děti ubytovávají, slouží k přípravě první dávky léčiv, k utřídění informací, kartiček, upozornění oddíláků a praktikantů na zřetelehodné případy (silné astma, alergie na bodnutí hmyzem, stýskání po mamince…), a to už se právě posledně jmenovaní začínají trousit s bolením bříška, hlavičky a tak.
Poté co zvládnete příjezd, čeká vás celkem příjemná dovolená – sem tam vyjmou nějaké klíště, ošetřit odřeninku, bolavou hlavičku od slunka, rozdat včas léky, dohlédnout na hygienu, zkontrolovat, zda z chatek nevychází mrtvolný puch zapomenutých řízků od maminky nebo samotné řízky, zda všechna těla, vržená do bazénu, z něj také byla (živá) vyvržena; k tomu už jen vedete evidenci úrazů, do obrysu postavy malujete místa ulovení klíštěte, vzpomínáte
a evidujete, co bylo k snídani, svačině, obědu… a i jinak víc papírujete, než ošetřujete.
A s rostoucí nervozitou čekáte na konec tábora. Protože pokud jste měli na začátku šanci, že účastníci budou přijíždět postupně, odjíždět budou nepochybně hromadně. Vrátit správným rodičům ty správné děti je věcí vedoucích, vaší povinností je vrátit k správným dětem ty správné léky, kartičky pojišťovny, informace o klíšťatech, chorobách, úrazech…
a i když máte vše pečlivě poskládané a připravené, rozsype se vám složka v nejnevhodnější chvíli, chybí vám kartička pojištěnce, zatímco po odjezdu všech vám dvě až tři kartičky zbývají (naštěstí se zatím nestalo, že by zbylo nějaké děcko).
Tábořiště ztichne, setřete pot z čela, oddechnete si, že nejvážnějším úrazem byl zvrtnutý kotník při cestě nočním lesem (ošetřeno na místě a tábornice už druhý den tančila)
a přemýšlíte, jestli příští rok…
Když vám ale zavolá napřesrok hlavní vedoucí, jestli byste… odpovíte bez váhání:
„Jasně, že ti tam budu dělat lapiducha, vždyť na to mám kurz…“
