Dne 28.10.2018 jsme si připomněli 100 let od vzniku Československé republiky. S tímto výročím jdou ruku v ruce i další jubilea náležící organizacím či spolkům, které vznikaly po tomto datu nebo se odtrhly od stávajících organizací vzniklých za Rakouska – Uherska. Ne jinak tomu bylo u Vlasteneckého spolku pro království české, který byl součástí Rakouské společnosti Červeného kříže. Oficiálním dnem vzniku Československého červeného kříže (ČSČK) se stal 6. únor 1919. Zakladatelkou a předsedkyní ČSČK v letech 1919-1938 byla PhDr. Alice Masaryková. Za jejího působení vyvíjela tato organizace rozsáhlou zdravotnickou, charitativní a sociální činnost. Málokdo dnes ví, že nahrazoval nedostatky státní zdravotní zprávy, budoval zdravotní ústavy, zřizoval poradny pro matky a děti, ambulatoria, jesle, siročince, útulky pro starce, organizoval dopravní zdravotní službu, správu státní ošetřovatelské školy, výchovu tzv. samaritánů a spoustu dalších činností. V období hospodářské krize měl nezastupitelné místo v charitativní činnosti. Po německé okupaci byl ČSČK rozpuštěn a veškerý majetek v odhadu 170 miliónů předválečných korun zabaven. Členové a funkcionáři byli zatčeni, uvězněni v koncentračních táborech a řada z nich popravena. Kdo zůstal na svobodě, aktivně se zapojoval do odbojové činnosti, zachraňoval vězně z transportů a pochodů smrti, pomáhal v oblastech postižených bombardováním a všude tam, kde bylo potřeba.
V prvních dnech po 2. světové válce pokračoval ČŠČK v duchu tradic první republiky. Obrovský úkol však čekal Pátrací službu ČSČK, která byla zaplavena tisíci žádostmi po nezvěstných. Únorový převrat v roce 1948 znamenal pro Československý červený kříž ztrátu ve své samostatnosti a nezávislosti. ČSČK byl zařazen mezi společenské organizace a začleněn do jednotné Národní fronty. Dorost ČSČK byl násilně přiřazen do Pionýrské organizace a ČSM. I přes náročné podmínky odváděl ČSČK v letech 1948-1989 mnoho prospěšné práce pro potřebné. Stát sice převzal péči o zdraví lidu, sociální zabezpečení, osvětu, výchovu a kulturu, ale ČSČK jeho činnost v řadě případů doplňoval, včetně náročných úkolů, mezi které patřilo od r. 1960 dobrovolné dárcovství krve. Bohužel stigma „komunistické“ organizace díky začlenění do Národní fronty si nesl i po sametové revoluci. Ač se navrátil k důslednému dodržování sedmi principů a obnovil nezávislost a samostatnost, spousta členů, kteří ČSČK využili k tomu, aby nemuseli vstupovat do Komunistické strany, jej houfně začali opouštět.
ČČK je součástí Mezinárodního Červeného kříže a řídí se Základními principy ČK&ČP. Mezinárodním výborem Červeného kříže byl Český červený kříž uznán 26.8.1993 a za člena Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce byl přijat 25.10.1993.
Působí zejména v oblasti humanitární, sociální, zdravotní a zdravotně-výchovné. Naplňování poslání a plnění úkolů ČČK je všeobecně prospěšnou činností.
Posláním ČČK je zejména předcházet a zmírňovat utrpení, chránit zdraví, život a úctu k lidské bytosti, podporovat vzájemné porozumění, přátelství a mír mezi národy bez rozdílů národnostních, rasových, náboženských, třídních a politických a usilovat o naplňování základních principů hnutí Červeného kříže. Z tohoto poslání vyplývá veškerá činnost Českého červeného kříže. Poslání ČČK vyplývá ze Statutu mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce a je definováno v zákoně č. 126/1992 Sb. a Stanovách ČČK. Základními principy hnutí Červeného kříže jsou Humanita, Neutralita, Nestrannost, Nezávislost, Dobrovolná služba, Jednota a Světovost. Naplňování poslání a plnění úkolů ČČK je všeobecně prospěšnou činností.
K 31.12.2017 měl ČČK celkem 16.758 členů a dobrovolníků sdružených v 494 Místních skupinách ČČK v 68 Oblastních spolcích ČČK.