Karlovarský Červený kříž připravil podzimní besedu prof. MUDr. Cyrila Höschla, DrSc., FRCPsych. na téma „Stres, naučená bezmocnost a syndrom vyhoření.“
Stres je horší, když nemáme možnost situaci ovlivnit. Může vést až k depresi, říká ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl.
V přednášce byly shrnuty a vysvětleny příčiny různé vnímavosti vůči stresu, například odlišné atribuční kognitivní styly, míra neuroticismu, různá citlivost osy hypotalamus – hypofýza – nadledvinky aj. Základní definice a patogeneze tzv. syndromu vyhoření, jeho projevy a jeho následky pocházejí od Herberta Freudenbergera (1975), který definoval vyhoření (burn-out) jako chronický pocit únavy, vyčerpání, vysílení a tělesné nemohoucnosti, zlost na jedince, kteří něco požadují, cynismus, negativismus a podrážděnost. Časté jsou také nepřiměřené emoční výbuchy kvůli nepodstatným věcem, bolesti hlavy, trávicí obtíže, úbytek nebo naopak přibývání na váze, nespavost a deprese, pocit nedostatku vzduchu, podezíravost, pocity beznaděje aj. K vyhoření jsou náchylné osoby s nízkou frustrační tolerancí, nerozhodností, neschopností odmítat, nízkou odolností vůči stresu (resiliencí) a nízkou asertivitou. Základním pravidlem předcházení a zvládání syndromu vyhoření je tzv. trojnožka, tj. oblast prácerodiny a zábavy (sportu). Selhávání v jedné z těchto oblastí může být do značné míry kompenzováno v oblastech zbývajících.
Prevencí vyhoření je oddělení práce a odpočinku, humor, síť přátel, sport, kultura, rodinné zázemí. Léčba je převážně psychoterapeutická.
